Jdi na obsah Jdi na menu
 


Učivo 4.ročníku-gymbuč-

ČESKÁ POEZIE 1.POLOVINY 20.STOLETÍ

Atmosféra doby, politické a kulturní poměry

28.října 1918 vznikl samostatný československý stát s republikánským zřízením. V prvních poválečných letech, poznamenaných ještě následky války a sociálními otřesy, měly rozhodující vliv ve státě 2 politické strany : sociální demokracie a národně socialistická strana. Vedle nich sílila pozvolna i strana agrární a od r. 1921 i komunistická strana, vytvořená z levicově orientovaných sociálních demokratů. Bolševizace kom.strany v r. 1929 a její naprostá orientace na Moskvu odvedla z jejích řad mnohé spisovatele a představitele inteligence. Po období hospodářského růstu a prosperity přišla v r. 1929 světová hospodářská krize, která zvedla vlnu sociálních bojů a ovlivnila i politický vývoj. V některých evropských státech se objevují fašistické režimy, v Německu se r. 1933 dostává k moci Adolf Hitler, vyhlašující rasovou nenávist a přípravující se k válce.R.1938 bylo Československo donuceno mnichovskou dohodou odstoupit Německu pohraničí obývané převážně německým obyvatelstvem, v březnu 1939 okupovali nacisté české země a vytvořili protektorát Čechy a Morava. Současně vznikl pod jejich patronací Slovenský stát. 1.září 1939 vypukla 2.svět.válka.

Česká literatura zprvu posilovala a utvářela národní vědomí, velmi rychle však přijímala i cizí podněty a vyrovnávala se s nimi. Opouštěla od historické a venkovské tematiky, zvýšenou pozornost věnovala průmyslovým centrům, životu dělníků, převažoval silný kult rozvoje civilizace, dokonce utopické představy o tom, jak vymoženosti techniky pomohou spojit národy a nastolit věčný mír. Trvalo ovlivňování zvláště francouzskou literaturou /surrealismus, kubismus/, ale i americkým pragmatismem nebo anglickými utopiemi, italským futurismem a sociální literaturou.

Praha přestala být jediným literárním a kulturním centrem, vznikem 2.české univerzity v Brně ožilo toto město čilým kulturním ruchem a soustředilo řadu spisovatelů - aktivní byla Literární skupina s časopisem Host. Kulturně se prosazuje i Ostrava a Olomouc.

Největší nakladatelství v Praze : Ottovo, Topičovo, J.R.Vilímka, F.Borového a Melantrich.

Novinářství : Národní listy /strana národně demokratická/,Právo lidu /sociální demokracie/, Venkov /agrárníci/, České slovo /národní socialisté/, Lidové listy /katolíci/, Rudé právo /komunisté/, Lidové noviny /liberální křídlo reprezentované K.Čapkem, E.Bassem/ atd.

 

PROLETÁŘSKÁ POEZIE

Vzniká v 1.pol.20.let, sbližuje básníky s osudy dělníků, společná je hlavně nenávist k válce a boj proti sociálnímu útlaku. Poezie se chce podílet na revoluční přeměně světa. Stať J.Wolkera Proletářské umění, otištěná v časopise Var r. 1922, se stala manifestem celé skupiny. Dále publikují proletářští básníci hlavně v Neumannových časopisech Červen, Kmen a Proletkult. Byli to Josef Hora, Jindřich Hořejší, Jaroslav Seifert a hlavně S.K.Neumann a Jiří Wolker.

Již v r.1920 vzniklo avantgardní sdružení Devětsil, v němž se sdružovali jak prolet. básníci, tak hlavně pozdější poetisté. R.1922 vyšel jejich programový sborník Devětsil. Sdružení založili Karel Teige, Jar. Seifert, Vladislav Vančura, Vítězslav Nezval, Konstantin Biebl aj. Významná byla i účast divadelníků,výtvarníků a architektů /např. malířka Toyen, arch.Honzík, divadelníci J.Honzl, E.F.Burian, J.Voskovec, J.Werich, J,Ježek ad. Brněnská skupina Devětsilu se ustavila r.1924 a začala vydávat časopis Pásmo.

POETISMUS

Také 1.pol.20.let, český umělecký směr. Je to básnictví volné obrazotvornosti a spontánní fantazie. Báseň měla být čistou poezií, přinášet pouze radost, neměla sloužit žádné ideologii. Zakladatel Karel Teige charakterizoval poetismus jako umění žít, jako naplnění smyslu života. Nejvýraznější představitel Vítězslav Nezval tvrdil, že poetismus je metoda, jak nazírat na svět, aby byl básní. "Logicky patří hvězda nebi, sklenice stolu...Bylo třeba položit hvězdu na stůl". Prvky poetismu : obraznost, humor, hravost, intenzivní emocionální prožitek, exotika, básnické asociace /bleskové spojení vzdálených představ/. Chtěli vytvořit poezii pro všechny smysly. Básnické dílo považují za výsledek lidské práce  vytvořený z čistých básnických prostředků. Má působit jako "zázračný pták, papoušek na motocyklu".

Představitelé : V.Nezval, J.Seifert, K.Biebl, V.Vančura ad.

R.1928 vyšly Teigovy a Nezvalovy Manifesty poetismu, které období rekapitulovaly a uzavíraly.

Ve 30. letech se uplatňují především básnické individuality /Seifert, Halas, Holan, Hrubín/, jediným vyhraněným programem byl

SURREALISMUS

Vůdčí osobností byl opět V.Nezval. R.1934 založil spolu s Teigem surrealistickou skupinu navazující na franc. surrealisty.

30.LÉTA jsou označována jako "OBDOBÍ HLEDÁNÍ ZTRACENÝCH JISTOT" - vzniká reflexivní a meditativní lyrika, autoři se vyrovnávají s pocity skepse, zklamání a deprese. Harmonie poetismu je nahrazena disharmonií, nelibozvučností, složitým veršem, motivy zániku a smrti. Koncem 30.let se objevuje poezie vyjadřující protest proti zradě malého národa /Mnichov 1938/, básníci hledají jistoty v  mravních hodnotách, v rodné zemi, domovu, vlasti, práci pro ni. V období okupace aktualizují trvalé hodnoty národní kultury /jazyk, velikány naší literatury, zvl.B.Němcovou/.

R.1940 vystupují básníci s Jarním almanachem básnickým /Ivan Blatný, Kamil Bednář, Josef Kainar, Jiří Orten, Oldřich Mikulášek/ - vytvořili program tzv."nahého člověka", zbaveného společenských souvislostí a ideologie.

R.1942 se vytvořila Skupina 42, která se obracela od tzv. věčných pravd k k mýtu každodenního všedního života /Jiří Kolář, Ivan Blatný, Jiřina Hauková, Josef Kainar, výtvarník Kamil Lhoták ad./

Představitelé české poezie 1.pol.20.stol.

Částí své tvorby sem patří S.K.Neumann /viz kapitola 2.generace České moderny/.

Jiří Wolker /1900 - 1924/

Narodil se v Prostějově, v Praze studoval práva, stal se členem Devětsilu a brněnské Literární skupiny. Onemocně tuberkulózou, léčil se v Tatranské Poliance, odkud si ho matka umírajícího odvezla domů do Prostějova. Zde zemřel a je pochován na místním hřbitově.

Z jeho veršů plane láska k životu, který je třeba ve jménu spravedlnosti změnit. Má soucit s trpícími, sociálně slabými lidmi, proto je řazen k předním tvůrcům proletářské poezie.

R.1921 vydává 1.sbírku Host do domu : vytváří chlapecký ideál harmonického světa naplněného láskou a porozuměním. Věří, že se lidé zbaví sobectví a vybudují krásný svět. Láska svět zlidšťuje a začleňuje jedince do kolektivu. Wolker se obdivuje obyčejným věcem každodenního života, do kterých člověk vkládá svou práci, tedy kus sebe - personifikuje je, nazývá věci "mlčenlivými soudruhy". Např. básně Věci, Poštovní schránka, Kamna, Žně, Okno...

Přechod od Hosta do domu k proletářské poezii tvoří polytematická báseň /pásmo/ Svatý Kopeček. Báseň má autobiografické rysy.

R.1922 vychází W. vrcholná sbírka Těžká hodina : z okouzleného, důvěřivého chlapce se stává muž - bojovník. Zápasem se soukromými bolestmi a tužbami si uvědomuje, co je třeba ve společnosti změnit. Dobro je dobrem, je-li pro všechny, a láska může být jen tehdy šťastná, není-li vykoupena utrpením druhých. Páteří sbírky jsou 3 sociální balady /Balada o snu, Balada o nenarozeném dítěti, Balada o očích topičových/. Na rozdíl od Erbenovy klasické balady v sociální baladě nebojuje člověk marně s osudem nebo nezměnitelnými morálními příkazy, ale pojmenovává původce zla - společnost, která člověka zotročuje a odlidšťuje, tím jej dohání k činu, k revoltě. Motiv dobrého a laskavého srdce /z Hosta do domu/ se mění v motiv srdce - štítu. Dělníkova práce je obětí, utrpením, vyplývá z ní však smysl lidského bytí.  Úvodní báseň Těžká hodina svědčí o básníkově přerodu, vyspívání.

Do sbírky byly zařazeny později i básně Z pozůstalosti :  verše z období nemoci, svědčící o básníkově vyrovnání s nejtíživější otázkou konce života.

Wolker je autorem moderní pohádky : pohádkové postavy nahradili kominík, listonoš, šašek, milionář...: O kominíkovi, O milionáři, který ukradl slunce ad.

 

Josef Hora /1891 - 1945/

Začal s civilistní a vitalistickou poezií - "Miluji k smrti až pozemský svět", ale objevuje se v jeho verších i touha po poznání tajemství života - "A nebudeš nikdy šťasten...a nenalezneš klid...Budeš jen plakat a smát se, milovat, nenávidět, budeš jen žít."  Sbírky Básně, Strom v květu /1920/.

R.1920 nastupuje jako redaktor do Práva lidu, později se stává red. Rudého práva a píše proletářskou poezii : procítil a promyslel svůj podíl na boji o lepší svět, chce nést část dělníkovy práce a tíže sám na sobě, aby se dělníkova práce, doposud zotročená, proměnila ve svobodnou tvorbu. Jeho poezie /na rozdíl např. od Neumanna/ neobsahuje patetická gesta a výzvy, je výrazem zdrženlivého intelektu, jeho vnitřní síly. Sbírky : Pracující den, Srdce a vřava světa, Bouřlivé jaro /1920 - 1923/

V době krize, bídy, nezaměstnanosti a nástupu fašismu píše poezii občanské aktivity, kterou vyzdvihuje trvalé hodnoty : Máchovské variace /1936/, Zpěv rodné zemi /1938/, Domov /1938/, Jan Houslista /1939/, Zahrada Popelčina /1940/

Josef Hora je jedním z nejvýznamnějších překladatelů ruských básníků : Puškina, Lermontova, Jesenina, Pasternaka, Bloka

 

Jindřich Hořejší /1886 - 1941/

Představitel proletářské poezie, umělecky blízký Neumannovi, ale sociální tematiku spojuje s milostnými motivy : Hudba na náměstí, Korálový náhrdelníkHořejší je vynikajícím překladatelem z francouzštiny : Apollinaire, Barbusse, Cocteau

 

Jaroslav Seifert /1901 - 1986/

Vychází z proletářské poezie : Město v slzách, Samá láska /1921, 1923/. Vyjadřuje sen pracujícího člověka o lepší budoucnosti, má ke světu přímý, naivní vztah.

Poetistické období : období lyrické hravosti, poezie pro všechny smysly. Sbírky : Na vlnách TSF, Slavík zpívá špatně.

Začátkem 30.let se věnuje intimní lyrice /láska, vzpomínky na dětství/, verš má písňovou formu. "...já bych zemřel, nemít k smrti rád." Sbírky : Jablko z klína, Ruce Venušiny, Jaro, sbohem /1933 - 1937/.

Reakce na Mnichov a okupaci - píše vlasteneckou poezii. Nevyzývá k boji, stahuje se do sebe, vyjadřuje vřelý cit k člověku, vlasti, Praze, B.Němcové. Sbírky : Zhasněte světla /Mnichov a okupace/, Vějíř Boženy Němcové /ke 120.výročí narození spisovatelky/, Světlem oděná /třídílná skladba o Praze/, Kamenný most /symbol nezničitelné hodnoty/, Přilba hlíny /bojující Praha v květnu 1945/   

 

Konstantin Biebl /1898 - 1951/

Proletářská poezie : Věrný hlas, Zlom, Zloděj z Bagdadu /1924 - 1925/ - básník je okouzlen věcmi každodenního života, touží obejmout svět a ochránit ho před bolestmi, utrpením a sociální nespravedlností. Básně nesou stopy smutku a melancholie.

Poetismus : Zlatými řetězy, S lodí, jež dováží čaj a kávu /1926 -1927/ - zážitky z pestrobarevného prostředí tropů se prolínají s motivy rodného Českého středohoří.

Prvky poetismu, ale zvláště surrealismu se projevují v polytematické básni Nový Ikaros /1929/ - atmosféra společenské a hospodářské krize, volně spojuje minulé zážitky, představy a podvědomí.

Po osvobození se sbližuje se socialistickým realismem - sbírka Bez obav /1951/

Rozčarován vývojem po únoru 1948, pod dojmem, že je neustále sledován, spáchal sebevraždu.

 

Vítězslav Nezval /1900 - 1958/

Jedinečná osobnost v české poezii. Mnohostranný umělec, tvořil lehce, působivě postihl prožitky člověka moderní doby. Základ jeho poezie tvoří konkrétní zážitky, které jsou podnětem k rozvíjení bohaté obraznosti a fantazie. Narodil se v učitelské rodině v moravských Biskoupkách, studoval na Gymnáziu v Třebíči, práva v Brně. Ve 20.letech byl členem Devětsilu, spoluvytvářel nový uměl.směr poetismus a r.1934 založil surrealistickou skupinu.

1.období tvorby - poetismus :

sbírka Pantomima /1924/ obsahuje : a/ divadelní a pantomimické scénky - např Depeše na kolečkách ,  b/ hravá, vtipná dvou a čtyřverší s asocoacemi na tvar jednotlivých písmen - Abeceda,   c/ básnické manifesty - např. Papoušek na motocyklu,   d/ báseň Podivuhodný kouzelník - bohatě rozvětvené pásmo, lyrický autoportrét /kouzelník prochází životem, aby jej poznal, pochopil jeho smysl, krásu, sní o šťastné budoucnosti/

sbírka  Básně noci /1930/ dovršila program poetismu, rozešla se s ním. Obsahuje 3 skladby : a/ Edison - polytematická báseň zkomponovaná do podoby pětidílné hudební sonáty, která je oslavou velikosti Edisona. Do lyrické osnovy zasadil Nezval epické prvky - útržky z Edisonova života. Člověk se nemůže pouze radovat ze zázraků umění, musí žít plně svou prací, věčným objevováním, přetvářením přírody a světa kolem sebe. Elektrické světlo /žárovka-Edisonův vynález/ je symbolem schopností člověka, který prací překonává pochyby, zklamání i svou smrt. Smrt je hnací silou života, podněcuje k jeho naplnění, k touze něco tu po sobě zanechat                                         b/ Akrobat - symbol básníka, který udivuje svými odvážnými kousky, přináší lidem radost, ale padá ze svého lana /není pochopen/. Není ale proč propadat smutku - rozpor mezi snem, touhou a skutečností je možno překlenout pokračováním v tvůrčí práci                                            c/ Signál času - dovětek k Edisonovi, báseň inspirovaná vynálezcovou smrtí.

2.období tvorby - přechod mezi poetismem a surrealismem, básně poeticky hravé, ale s prvky společenskými, vzpomínkovými /dětství, cesty do Francie, Itálie/ atd. : sbírky Skleněný havelok, Zpáteční lístek, Sbohem a šáteček, divadelní hra Milenci z kiosku /sociální motivy/.

3.období tvorby - surrealismus /1934-1938/ :

Sbírky : Žena v množném čísle, Praha s prsty deště, Absolutní hrobař. Zvláštní skladbou je sbírka 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida /navázal na typ villonské balady/.

4.období tvorby - návrat k jistotám domova, verše bojovného odhodlání proti fašismu a válce : sbírky Matka Naděje /1938/, Pražský chodec, Pět minut za městem /s básní Óda na návrat K.H.Máchy /, poetická adaptace románu franc.spisovatele abbé Prévosta Manon Lescaut /1940/.

 

František Halas /1901 - 1949/

Narodil se v Brně, vyučil se knihkupcem, horlivě četl, sám se vzdělával. Zúčastnil se občanské války ve Španělsku. Touha po spravedlivější společnosti se u něho prolíná se složitými otázkami o smyslu života. Krize přelomu 20.a 30.let, neustálé deprese z matčiny smrti, vzpomínky na válku ho naplňovaly skepsí, pocity zklamání, zaváděly ho až do blízkosti spiritualismu. "Halasovský styl" 30.let je charakteristický hrubě opracovanými verši, působícími dojmem nedokonalosti. Halas chce proniknout do hlubin skutečnosti prostřednictvím metafory, která spojuje konkrétní smyslové obrazy s myšlenkovými abstrakcemi /např. dychtivost mlčení, svobody vítr, pták svoboda.../. Využívá neologismů, archaismů, útržků z hovorového jazyka.

1.období : tragický životní pocit /1927-1935/ - motivy krutosti, zmaru, ošklivosti světa, zániku a smrti /"Zezdola k růžím přivoníš, až budeš smrt svou žít"/. Sbírky : Sépie, Kohout plaší smrt, Tvář, Hořec, litanická báseň Staré ženy - o smutku a bolestech stáří /reakce S.K.Neumanna - Staří dělníci/.

2.období : nástup fašismu, občanská válka ve Španělsku, okupace. Tragické životní pocity se ještě objevují ve sbírce Dokořán /1936/, která je spjata s postavou K.H.Máchy. V dalších sbírkách se již Halas stává mluvčím národa : Torzo naděje /1938/ - umělecky nejsilnější vystižení tragické atmosféry r.1938 v české poezii /básně Praze, Zpěv úzkosti, Mobilizace/, Naše paní Božene Němcová /1940/, Ladění /1942/ - zdůrazňuje motiv domova a rodné mateřštiny. Halasův složitý básnický jazyk se zbavuje temných výrazů, prosvětluje se, obohacuje se o podněty z lidové poezie.

3.období : poválečná poezie - sbírka Já se tam vrátím /psáno od r.1939, vydáno 1947/ - básnická próza /subjektivně zabarvený popis/ vyjadřující lásku k milovanému kraji - Vysočině, kde hledá v nejtragičtějších letech jistotu a víru v přežití.

Osm let po Halasově smrti vyšla sbírka A co./

Pesimismus v tvorbě F.Halase kritizoval r.1950 komunistický kritik Ladislav Štoll ve stati Třicet let bojů za československou socialistickou poezii.

 

Vladimír Holan /1905 - 1980/

Jeden z nejsložitějších zjevů českého básnictví 20.stol. Vybudoval si naprosto svébytný básnický svět, do něhož se čtenářům velmi těžko proniká. V 1.pol. 30. let píše meditativní lyriku, postihuje vztahy mezi bytím a nebytím, užívá neologismy, překvapivé metafory, paradoxní spojení, má blízko ke spiritismu a senzualismu.

Sbírky : Triumf smrti, Vanutí, Kameni, přicházíš /1937/. Verše postihují rozhraní snu a skutečnosti, přeludu a procitnutí, je to abstraktní lyrika zaměřená k básníkovu nitru.

Obrat nastal po Mnichovu a s počátkem okupace - vznikají básně vlastenecké, rozezlené : sbírka  Září 1938, báseň Odpověď Francii, sb. Sen, Panychida, Cesta mraku.

R.1947 vydal Holan cyklus Rudoarmejci - žánrové obrázky prostých ruských vojáků, s nimiž se básník v květnu 1945 setkal. Dává jim mravně symbolický význam - vidí v nich ztělesnění Dobra, které zvítězilo nad Zlem. Tragická vina lidstva je vykoupena oběťmi těchto prostých hrdinů.

 

Jiří Orten /1919 - 1941/

Vlastním jménem Ohrenstein, narozen v Kutné Hoře, studoval dramatickou konzervatoř v Praze, v r.1939 byl z rasových důvodů ze studií vyloučen. V den jeho 22.narozenin ho porazila německá sanitka.

V letech 1939 - 1941 vydal pod cizími jmény 4 sbírky : Čítanka jaro - sbírka plná zdrobnělin a něžností, "chce z přemíry něhy i veršem hladit", ale sám sebe zraňuje, touží po dorozumění se všemi lidmi.  

Cesta k mrazu - měla být cestou ke smrti, k sebevraždě. Chtěl uniknout strachu ze smrti, která byla od začátku okupace "jeho jedinou a poslední životní jistotou". Orten odmítl emigrovat /na rozdíl od bratra a několika přátel, kteří holocaust přežili/, neboť byl přesvědčen, že jako básník může žít a tvořit pouze ve své vlasti. Jeremiášův pláč - pocity osamocení, marné hledání smyslu života. Hledá útěchu v náboženství, užívá podobenství ze starozákonních příběhů. Není vůči bohu pokorný, naopak mu vyčítá, že odvrátil svou tvář od vyvoleného národa.                                    

Ohnice - pocity ohrožení života, hledá útěchu v samotné poezii, z některých básní prosvítá naděje /"oběť toho, který se nepoddává, není nikdy marná"/. Píše melodické, myšlenkově jednoznačné, citově hluboce zaujaté verše.                                                                                         

 Elegie - vyšly posmrtně r.1946                                                                                                                                     

 Deníky - 1958, zde jsou básně i prozaické texty : Modrá kniha, Červená kniha...

Kritik Václav Černý nazval Ortena "největším existencionalistickým básníkem evropským". "Dříve než mohl být odveden na popraviště, byl umučen zevnitřku, umíral rozedírán všemi bolestmi nelidského světa."

 

Vilém Závada /1905-1982/

Má hluboký smxsl pro tragiku doby a pro hledání duchovní podstaty lidského života. Závada pocházel ze Slezska a byl označován za následníka "slezského barda"- Petra Bezruče - sbírky Panychida/1927/, Siréna /1932/.

 Země, kámen, skála - to jsou základní motivy Závadovy poezie - po nich lze kráčet, stoupat vzhůru - sbírka Cesta pěšky.

Apokalyptické vize hrůz, zmaru a prázdného života se objevují v poválečné sbírce Povstání z mrtvých

 

Jan Zahradníček /1905-1960/

Píše spirituální až hymnickou poezii, je největším českým vyhraněně katolickým básníkem. Základním motem jeho poezie je civilizační a mravní debakl světa - sbírka Pokušení smrti /1930/. Nejvyšší hodnotou je Bůh. Ve sbírce Korouhve /1940/, jež má charakter modlitby, prosí patrony české země /Vojtěcha, Cyrila a Metoděje, Prokopa, Jana Nepomuckého/ o požehnání.

Ve 2.pol.40.let vydal sbírky La Saletta a Znamení moci - intimní lyrika inspirovaná komunistickým vězněním. 

 

František Hrubín /1910-1971/

Jeho poezie vyjadřuje vztah k rodnému kraji, zemi, venkovským lidem, ale i obavu o lidský osud. Narušení tradičních životních hodnot v 30.letech přivedlo Hrubína k hledání záchrany v duchovnosti /podobnost se Zahradníčkem/ - sbírky Zpíváno z dálky, Krásná po chudobě, Země po polednách, Včelí plást.

Sbírkou Země sudička /1941/ se Hrubín přihlásil k památce Jana Nerudy /obměna Písní kosmických/.

Svou válečnou tvorbu shrnul Hrubín do sbírek Řeka nezapomnění a Chléb s ocelí.

Báseň Jobova noc připomíná hudební skladbu s vracejícími se refrény a motivy. Je vyjádřením obavy o osud země v období okupace, ale i naděje na lepší budoucnost.

Nové pocity nejistoty a stálého ohrožení člověka vyjádřil v básni Hirošima /1945/. Kritikou byla odmítnuta, označena za pesimistickou, Hrubín se odmlčel, pokračoval však v tvorbě pro děti - sbírky Říkejte se mnou /1945/, Mánesův orloj, báseň Kuřátko v obilí, Špalíček pohádek